Zdeněk Kühn, Michal Bobek, Radim Polčák (eds).
Auditorium, Praha 2006, 256 stran
VYPRODÁNO

Skupina expertů z právnických fakult, Ústavního soudu, Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a Vrchního soudu uvádí na trh publikaci, jejímž cílem je usnadnit orientaci v teoretických i praktických otázkách soudního rozhodování. Cílem autorů je seznámit čtenáře s rolí, využitím, vývojem a zejména procesem vzniku judikatury v různých právních systémech s důrazem na Českou republiku. Kniha tak pojednává o nejvýznamnějších aspektech soudního rozhodování, zejména pak o procesu samotného rozhodování soudcem, stejně jako o dopadech judikatury na formování práva.

Ukázka

Více o knize

Publikace je určena nejširší právnické veřejnosti, zejména soudcům, advokátům a studentům právnických fakult, ale také zaměstnancům státní správy a laické veřejnosti. Ačkoli text podává fundovaný a ucelený výklad relevantní materie, je současně pojat jako příručka, která jak strukturou, tak i způsobem podání umožňuje snadnou orientaci v textu a pochopení zásadní právní problematiky. Vedle teoretického a komparativního výkladu zde čtenář najde i řadu konkrétních praktických informací, jakými jsou například postupy při vyhledávání právních informací na internetu nebo přehled vydávaných publikací zabývajících se judikaturou.

Předmluva (Josef Baxa):

Konečně! Chce se mi zvolat, když mám před sebou publikaci zabývající se rolí soudní judikatury v právním řádu. Judikatura neboli rozhodovací činnost soudů či častěji výsledky této činnosti v podobě souborů soudních rozhodnutí publikovaných v oficiálních i neoficiálních sbírkách jsou tak významným fenoménem, který si nepochybně zasluhuje kromě pozornosti praxe též vědeckého zkoumání. Právě toho se mu zde dostává díky autorům pohybujícím se v terénu vysokých soudů a univerzitních pracovišť a majícím tudíž jak detailní znalosti kuchyně, surovin a receptů, tak i přístupy konzumentů produktů, byť jistě ovlivněných mlsnými akademickými jazýčky zvyklými ochutnávat nejen domácí pokrmy.

Své role se zhostili vskutku znamenitě a z gruntu. Zkoumají judikaturu v pohledu obecném a teoretickém a pokládají si přitom zásadní otázky soudcovské tvorby či dotváření práva spolu s věčným problémem závaznosti soudní judikatury, tedy jejích normativních účinků či irelevance. I když nelze pochybovat o tom, k jakému závěru se kloní, upozorňují zároveň na nová úskalí, např. kazuistického pozitivizmu. Přesto dospívají k závěru o normativní síle judikatury vyšších soudů povahy argumentační, tedy kladoucí meze nikoliv samotnému rozhodnutí, ale spíše jeho soudcovskému odůvodnění.

Judikatura tří vysokých soudů v České republice je vystavena srovnání s produkcí evropských soudů. Samozřejmý požadavek používání posléze zmíněné judikatury českými soudci naráží nově zejména v případě lucemburského soudního dvora na krajně neuspokojivý stav její vnitrostátní publikace v českém jazyce, tedy na praktickou nedostupnost pro většinu uživatelů. Povzdech nad stavem ještě horším než je v oblasti publikace vlastní evropské legislativy. O něco lepší situace, daná nikoliv jazykovou dostupností, ale snad delší dobou působení v domácím prostředí, panuje na poli štrasburském. „Objevení“ této judikatury je však provázeno dalšími nedostatky. Od mechanického přebírání z kontextu vytrženého nepůvodního pramene, přes „blokové“ citace přenášené od rozhodnutí k rozhodnutí bez potřebné argumentační přiléhavosti až k výběrovému pojetí „hodící se“ judikatury a zamlčení existující judikatury opačné. I o tom autoři podávají ostré svědectví opřené o znalost konkrétních judikátů tuzemských soudů.

Předpokladem používání judikatury je jednak její obecná dostupnost a vedle toho kvalita nástrojů k vyhledávání potřebných informací. Kritický pohled je zvolen i zde a všímá si komerčně vytvořených a provozovaných právních informačních systémů i volně přístupných databází s právními informacemi o právu a judikatuře. Více než jinde se tu srovnává s okolním světem a tam existujícím záviděníhodném uživatelském komfortu.

Zarostlé pole připomíná oblast používání nalezené judikatury, především v argumentační rovině, a to nejen soudci samotnými, nýbrž v první řadě doktrínou a praxí. Proč akademici více neanalyzují judikaturu z doktrinálních pozic? Ovlivňuje judikatura doktrínu, resp. je ochota případně doktrínu ve světle nové judikatury měnit? Mají přinášet judikatorní argumenty soudu advokáti nebo je to imanentní povinností soudu? Má pak mít aktivita či pasivita jednoho nebo druhého zásadní vliv na výsledek procesu? To jsou otázky nepochybně přítomné, nicméně dosud bez jasné odpovědi.

Zajímavé srovnání nabízí práce i popisu zvláštností judikatury civilní, trestní, obchodní, správní a ústavní. Zejména dvě posledně uvedené oblasti ukazují na význam judikatury pro kultivaci nepřehledného právního prostředí, posilování důvěry v právo a jeho autoritu vedoucí snad v budoucnu ke skutečné vládě práva. Cenný pohled zejména pro ty, kteří v zaujetí vlastní materie nevidí často přes pověstné stromy rostoucí les.

Autoři nejsou žádnými publikačními nováčky. Naopak. V jiných pracích prokázali svůj talent a píli, stejně jako hluboké znalosti a zájem o zvolenou problematiku. Systematický a analytický pohled na soudní judikaturu v domácí literatuře velmi chybí. Po řadě v nedávné době stejnými autory publikovaných zajímavých odborných statí nyní přichází ucelená publikace, která by měla mít své místo v knihovně každého, o němž se zmiňuje.

Nelze pochybovat o rostoucím významu judikatury v právním řádu. Její poznávání, zkoumání, hodnocení a používání je a bude nepostradatelnou metodou práce každého právníka, ať působí kdekoliv. Uvědomění si obecných východisek, teoretického základu, zahraničních srovnání, vyhledávacích možností v obrovském množství publikovaných informací a argumentačních metod při řešení konkrétních problémů je prvním předpokladem zvládnutí této metody práce. Předkládané dílo je k tomu výborným nakročením.

Soudní rozhodování není samoúčelným cvičením právníků bojujících proti sobě v různobarevných dresech, nýbrž vždy musí vést k řešení konkrétních problémů života lidí a stejně jako právo samo sloužit k rozumnému uspořádání jejich vzájemných vztahů. Autor těchto řádků si proto dovoluje ještě připomenout, co již dříve vyslovil na jiném místě: Soudní judikatura by měla ukazovat cestu ke spravedlnosti, předvádět vzorce chování po právu a následky chování v rozporu s ním, být zdrojem poznání právního myšlení. Aby taková byla, musí být aktuální, srozumitelná, odvážná a dynamická. Soudní rozhodování nesmí prohlubovat kritický stav právního prostředí, ale nacházet z něj východiska. Reflektovat dosažený vývoj společenských vztahů, dotvářet nedokonalá pravidla, překlenout jejich rozpornost, nacházet pravý smysl používaných a vykládaných předpisů tak, aby dosaženým cílem a výsledkem cesty bylo nalezení spravedlnosti.

Brno, červenec 2006
Josef Baxa
předseda Nejvyššího správního soudu ČR

Obsah

• Předmluva
• Biografie autorů
• Osnova
• Obsah
• Seznam judikatury
• Seznam užitých zkratek
• Úvod

ČÁST I. Obecná a teoretická část

• Kapitola I.1. Význam judikatury v kontinentálním právu
• I.1.1. Historie soudcovského práva v kontinentální Evropě
• I.1.2. Expanze soudcovského práva ve 20. století
• I.1.3. Současné pokusy popsat význam kontinentálního precedentu
• I.1.4. Kontinentální přístup k otázce závaznosti kontinentální judikatury

• Kapitola I.2. Systém precedentního práva v tradici common law
• I.2.1. Terminologie a úvodní poznámky
• I.2.2. Historický vývoj systému common law
• I.2.3. Nástin fungování precedentního práva v systému common law: Závazné a přesvědčivé precedenty
• I.2.3.1. Rozsudky jakých soudů jsou závazné?
• A. Odvolací versus prvoinstanční soudy
• B. Závazné precedenty
• C. Nezávazný precedent
• I.2.3.2. Jaká část soudcovského rozhodnutí?
• I.2.4. Vztah a vzájemné působení common law a zákonů

• Kapitola I.3. Precedens v common law a na evropském kontinentu: srovnání a rozdíly
• I.3.1. Odlišné chápání otázky závaznosti
• I.3.2. Odlišná perspektiva nazírání práva v obou kulturách
• I.3.3. Právní jistota byla v obou právních kulturách tradičně dosahována jiným způsobem
• I.3.4. Odlišné funkce nejvyšších soudů: prospektivní rozhodování nejvyšších soudů common law a retrospektivní rozhodování nejvyšších soudů kontinentálních
• I.3.4.1. Angloamerický model
• I.3.4.2. Kontinentální modely
• I.3.5. Shrnutí podaných argumentů

ČÁST II. Dílčí studie pro jednotlivé země a nadnárodní systémy

• Kapitola II.1. Role judikatury v ČR
• II.1.1. Druhy závaznosti soudního rozhodnutí v českém právu
• II.1.1.1. Obecná závaznost výroku nálezu Ústavního soudu, kterým je zrušen právní předpis (obecná derogační norma)
• II.1.1.2. Závaznost soudního rozhodnutí v individuální kauze
• A. Závaznost jako vlastnost právní moci rozhodnutí
• B. Závaznost kasačního rozhodnutí pro další řízení v téže věci
• II.1.1.3. Precedentní závaznost
• II.1.1.4. Závaznost judikatury Ústavního soudu ČR
• II.1.2. Normativní význam judikatury vyšších soudů v českém právním řádu
• II.1.3. Faktory ospravedlňující nahrazení starého právního názoru právním názorem novým (změna judikatury)
• II.1.4. Forma změny a otázky dopadů změny judikatury na v minulosti seběhlá jednání
• II.1.5. Stanoviska Nejvyššího soudu
• II.1.6. Prospektivní (precedentní) a retrospektivní judikování Nejvyššího soudu
• II.1.7. Ústavní soud a omezování prospektivní funkce civilního dovolání
• II.1.8. Prospektivní (precedentní) a retrospektivní judikování Nejvyššího správního soudu

• Kapitola II.2. Judikatura komunitárních soudů
• II.2.1. Rozsudek Soudního dvora
• II.2.2. Stanovisko generálního advokáta
• II.2.3. Proč číst judikaturu Soudního dvora?

• Kapitola II.3. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva
• II.3.1. Rozhodnutí Evropského soudu
• II.3.2. Relevance rozhodnutí ESLP pro vnitrostátní rozhodovací činnost
• II.3.3. Česká teorie a praxe použití judikatury Evropského soudu
• II.3.3.1. Rovina teoretická
• II.3.3.2. Rovina praktická

• Kapitola II.4. Judikatura Světové obchodní organizace
• II.4.1. Orgán pro řešení sporů a náplň jeho činnosti
• II.4.2. Funkce a výstupy Orgánu pro řešení sporů
• II.4.3. Proč a čím je judikatura Orgánu pro řešení sporů významná?
• II.4.3.1. Působení judikatury DSB v rámci systému WTO
• II.4.3.2. Působení judikatury DSB v právních řádech smluvních stran

ČÁST III. Používání judikatury v procesu autoritativní aplikace práva

• Kapitola III.1. Argumentace judikaturou soudem a advokátem
• III.1.1. Citace rozhodnutí
• III.1.2. Argumentace nepublikovanou judikaturou
• III.1.3. Neurčitá a vágní citace judikatury
• III.1.4. Právní věty judikátů a jejich interpretace
• III.1.5. Citace rozhodnutí komunitárních soudů
• III.1.6. Zvláštnosti argumentace komunitárním právem
• III.1.7. Má soudce povinnost vyhledat sám aktivně judikaturu? Role advokáta v průběhu procesu
• III.1.8. Aktivita procesních stran v autoritativním a autoritářském právním diskursu

• Kapitola III.2. Publikace judikatury
• III.2.1. Publikace judikatury na území České republiky
• III.2.2. Publikace judikatury vrcholnými českými soudy po roce 1989
• III.2.3. Dostupnost rozhodnutí jiných soudů
• III.2.4. Nutnost co nejširší dostupnosti judikatury a otázka její anonymizace
• III.2.5. Knižní versus elektronická publikace
• III.2.6. Zahraniční pohled na českou praxi oficiálních sbírek rozhodnutí
• III.2.7. Editace publikované judikatury

• Kapitola III.3. Současnost a perspektivy právní informatiky ve vztahu k judikatuře
• III.3.1. Právo jako informační systém
• III.3.2. Několik poznámek k metodě práce s právními informacemi
• III.3.3. Informační zdroje
• III.3.4. Výběr informačního zdroje a perspektivy využití výpočetní techniky

• Kapitola III.4. Právní informační systémy pro práci s judikaturou
• III.4.1. Základní klasifikace právních informačních systémů
• III.4.2. Volně dostupné systémy pro práci s judikaturou a co od nich očekávat
• III.4.3. Oficiální publikace judikatury Ústavního soudu ČR
• III.4.4. Oficiální publikace judikatury Nejvyššího soudu ČR
• III.4.5. Oficiální zveřejňování judikatury Nejvyššího správního soudu ČR
• III.4.6. CURIA – Judikatura Evropského soudu prvního stupně, Evropského soudního dvora a Evropského soudu pro veřejnou službu
• III.4.7. Aplikace Case Law systému EurLex
• III.4.8. HUDOC – Judikatura Evropského soudu pro lidská práva
• III.4.9. JURIFAST – syntetická databáze judikatury národních soudů států ES
• III.4.10. SALVIA – neoficiální vyhledávací systém pro judikaturu Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR

Část IV. Specifika práce s judikaturou v jednotlivých právních odvětvích českého práva

• Kapitola IV.1. Judikatura v občanském právu

• Kapitola IV.2. Judikatura v obchodním právu

• Kapitola IV.3. Judikatura v trestním právu
• IV.3.1. Význam judikatury v trestním právu a její základní vymezení.
• IV.3.2. Obsah Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
• IV.3.3. Příklady významných judikátů, popř. rozhodnutí typických pro určité období vývoje právního řádu České republiky uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek
• IV.3.4. Judikatura Ústavního soudu České republiky

• Kapitola IV.4. Judikatura ve správním právu
• IV.4.1. Fáze vývoje judikatury
• IV.4.2. Specifika správní judikatury po 1. 1. 2003
• A. Částečné navázání na judikaturu vrchních a krajských soudů a na judikaturu prvorepublikovou
• B. Systém publikace
• C. Postavení Nejvyššího správního soudu
• D. Propracovaný systém zajištění vnitřní rozhodovací jednoty NSS
• E. Vymezování se ve vztahu k Ústavnímu soudu, Nejvyššímu soudu a dalším soudům.
• F. Relativně vstřícný vztah k mezinárodním zdrojům práva
• IV.4.3. Oblasti rozhodovací činnosti
• IV.4.4. Shrnutí

• Kapitola IV.5. Judikatura v ústavním právu
• IV.5.1. Úvodní poznámky
• IV.5.2. Orgány výkonné moci
• IV.5.3. Účinky res judicata nálezů ÚS
• IV.5.4. Účinek precedenční (erga omnes)
• IV.5.4.1. Rozsah, ve kterém je ÚS vázán svými vlastními rozhodnutími
• IV.5.4.2. Závaznost jednotlivých nálezů ÚS pro obecné soudy pří řešení obdobných věcí
• IV.5.4.3. Závazná část odůvodnění
• IV.5.5. Závěr

• Rejstřík

O autorech

Michal Bobek

je asistentem předsedy Nejvyššího správního soudu ČR a doktorandem na Evropském univerzitním institutu, Florencie.

Mark Gillis

působí jako Senior Lecturer na Anglo-americké vysoké škole v Praze. Pracoval jako poradce na Ústavním soudě ČR.

Karel Hash

je předsedou senátu Nejvyššího soudu ČR.

Zdeněk Kühn

je docentem v oboru teorie práva na Právnické fakultě UK v Praze.

Pavel Molek

je asistentem soudce Nejvyššího správního soudu ČR.

Milan Pokorný

působí jako poradce na Nejvyšším soudě ČR.

Radim Polčák

působí na katedře právní teorie Právnické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně.

Miloš Tomsa

působí jako člen pracovní komise Legislativní rady vlády pro soukromé právo, člen komise pro přípravu nového občanského zákoníku při Ministerstvu spravedlnosti. Je činný na Vrchním soudu v Praze jako člen evidenčního senátu.