Právní principy a právní argumentace

K vlivu právních principů na právní argumentaci při aplikaci práva

Jan Tryzna | edice Studie
Auditorium, Praha 2010, 336 stran, doporučená cena 450 Kč

Důkladná studie o normativním charakteru právních principů a jejich soudobé roli při aplikaci práva v prostředí českého právního řádu i v komparativním pohledu. Autor se vedle teoretických otázek věnuje řešení také praktických problémů, zejména pak výběru pravidel pro rozhodování konkrétní kauzy soudem. Na příkladech judikatury některých národních ústavních soudů (včetně českého), stejně jako ESD a ESLP autor analyzuje význam právních principů v evropském měřítku. Kniha je proto určena zejména soudcům a dalším účastníkům procesu aplikace práva.

Ukázka

Více o knize

Kniha, která se čtenáři dostává do rukou, byla původně předložena a obhájena jako dizertační práce, jejímž tématem byly právní principy a jejich používání v procesu aplikace práva. V době vzniku práce v její původní podobě (2005–2006) diskuze o relevanci právních principů pro proces aplikace práva svým způsobem vrcholila, resp. spíše již ubývala na intenzitě. Nebylo tomu snad proto, že by právní principy upadaly do zapomnění či přestávaly být užívány. Spíše se tak stalo proto, že jako specifický prvek právního řádu začaly být vnímány jako samozřejmost, o níž netřeba z praktického hlediska příliš uvažovat. Po překonání jistých počátečních rozpaků, které byly patrné zejména v první polovině 90. let, nad tím, zda právní principy mohou vůbec mít normativní relevanci, a to specificky v procesu aplikace práva, staly se postupně ve své nové, či spíše nově nalezené podobě, natolik běžnou součástí právního myšlení, že případně vyslovené pochybnosti byly zpravidla rychle překonávány. Tím nemá být řečeno, že je v současné době právním principům věnována stejná pozornost ve všech případech aplikace práva, resp. že jsou bez dalšího vždy činěny právně relevantními. Tako tomu jistě není, nicméně pokud právním principům při aplikací práva pozornost věnována je, pak zpravidla bez případných pochybností o jejich relevanci. Naznačený stav je možno přičítat synergickému působení více faktorů. Mezi ně patří nepochybně vliv cizích právních řádů a jejich vzájemné dílčí sbližování se, které je patrné zejména na regionální úrovni, byť nelze samozřejmě přehlížet ani vzájemné ovlivňování se obou velkých právních kultur, dále judikatorní činnost soudních orgánů stojících nad jurisdikcemi více států a samozřejmě též více či méně vlivné názory právní teorie reprezentované zahraničními i tuzemskými autory, které se zdály či zdají vcelku dobře odstraňovat některé negativně pociťované nedostatky takového přístupu k právu, který se bez právních principu obejde. Je jisté, že by takového stavu nemohlo být dosaženo bez kladné odezvy při praktické aplikaci práva, neboť právo je pochopitelně především záležitostí reálného působení na chování jednotlivců. Tím nemá být řečeno, že rovina teoretická je bez významu. Právní teorie jistě hraje svoji úlohu i zde, resp. lze se domnívat že právě zde, a to zejména tehdy, nacházejí-li vyslovované teoretické závěry uplatnění v aplikační praxi. Právní praxe je více či méně schopna dobře se vypořádat s problémy, které vznikají při práci s formálními prameny práva a s jejich obsahem, právními normami. Oproti tomu právní principy mají z povahy věci charakter částečně specifický. Právní praxe nemůže dost dobře vzhledem ke své kazuistické podstatě bez dalšího přijít s potřebnými zobecňujícími poznatky, čímž se vytváří prostor pro právní vědu. Je přesto zjevné, že ze všech forem realizace práva ve společnosti je jeho aplikace orgány veřejné moci formou nejdůraznější. Adresáti právních pravidel chování jsou v takových případech donucováni k chování (minimálně ve velké většině případů), které nejsou ochotni realizovat dobrovolně (minimálně ve velké většině případů). Proto výsledky procesu aplikace práva budí největší zájem, a to pochopitelně zejména tehdy, mohou-li se zdát kontroverzní například vzhledem k použitým právně relevantním kritériím zahrnutým do rozhodování, což někdy mohou být též právní principy. Zkoumání role právních principů představuje při provádění analýzy procesů aplikace práva jen určitou dílčí výseč. Problematika samotných právních principů se totiž v konečném důsledku stává součástí problematiky mnohem komplexnější, a tou jsou metody aplikace práva vůbec, mezi nimiž pak budí značnou pozornost metody právní argumentace. Právě obecné zkoumání argumentačních postupů, zdá se, že zaujímá v současné době jedno z nejvýznamnějších míst právně teoretických úvah. S ohledem na tento trend byla původní práce upravena tak, aby její těžiště nevytvořily pouze právní principy, ale spíše aby bylo ukázáno, v jakých situacích a jakým způsobem se při aplikaci práva argumentuje nejenom právními principy, ale jaké přicházejí v ůvahu argumentační postupy vůbec. Právní principy tvoří pro tento záměr dobrý základ, protože se nacházejí v pomyslné polovině cesty mezi právními normami tvořícími pevné jádro určitého právního řádu a jeho ostatními prvky, jejichž kontury jsou mnohem méně zřetelné. Práce si však v žádném případě nečiní nárok na to být vyčerpávající právně metodologickou statí. Prací takového zaměření přibylo v poslední době v českém prostředí několik, byť zpravidla též nepředstavují komplexní náhled na právní metodologii. Pro většinu těchto pojednání, je příznačný jeden rys, jenž zásadně ovlivňuje z nich vyplývající závěry. Je jím poměrně široké chápání práva jako jevu, který se skládá z mnoha různorodých prvků různé relevance. Od tohoto předpokladu se odvíjí i přístup jejich autorů, kteří dospívají k poměrně velkorysým závěrům o tom, co je v právní argumentaci ještě možné, resp. v obhajobu metod, které takové soudy umožňují činit. Lze se však domnívat, že reálný právní život volá zejména po právní jistotě spojené s předvídatelností důsledků působení práva. Je otázkou, zda stejně důrazně praktická potřeba volá též po spravedlnosti, nutností jejíhož dosažení se zpravidla takové teorie zaštiťují, neboť ta na sebe může brát různé podoby, mezi kterými se obtížně určuje ta správná. Nemá smysl zastírat, že přesvědčení o relativitě správnosti jakýkoliv přijímaných závěrů je východiskem této knihy. Z tohoto důvodu se kniha snaží zpochybnit některá obvyklá východiska, o něž se opírají teorie kritizující „tradiční omezené“ přístupy k právu a ke způsobu jeho aplikace. Kniha se proto snaží upozornit na některá problematická či snad sporná místa jednotlivých dílčích postupů týkajících se použitelnosti některých argumentů, a to zejména ve vztahu k právním principům. Je logické, že v důsledku toho se potencionálně široký argumentační prostor zužuje, což je přístup opačný, než který je patrný u řady jiných autorů. Je typické, že jde v mnoha případech o autory, kteří jsou též činí v aplikační (rozhodovací) praxi. Je pochopitelné, že ten, kdo musí v určité věci vydat rozhodnutí, uvítá široký argumentační prostor poskytovaný mu těmito teoriemi, jež mu snáze umožňují odůvodnit zvolené řešení proto, že takové řešení se snáze při mnohosti argumentů lépe hledá. Tím nemá být řečeno, že v takových případech obhajované postupy a používané argumenty jsou pochybné a na nich spočívající závěry též. Je však třeba mít na paměti relativitu některých argumentů, proměnlivost jejich relevance v čase, případně některé další okolnosti, které mohou jejich použitelnost ovlivnit. Z tohoto důvodu se v textu objevují časté odkazy na jednotlivá rozhodnutí, resp. tato rozhodnutí jsou citována a komentována. Je totiž potřeba ukázat na konkrétních příkladech, zda mají některé argumentační postupy možnost obstát či nikoliv. Vzhledem ke snaze o kritický přístup jsou vybírána rozhodnutí z hlediska použitých argumentačních postupů problematická a hledají se alternativy řešení případu. Jedná se tedy tedy o pokus o přístup opačný, než který je patrný v řadě prací, na něž se kniha odkazuje. V těchto případech totiž autoři vybírají právě ta rozhodnutí, která dokreslují či potvrzují jejich teze. Lze se domnívat, že premisa o relativitě správnosti přijímaných řešení založených na relativitě platnosti zvolených argumentů platí i zde. Do jaké míry bylo tohoto cíle dosaženo, nechť posoudí sám čtenář. Ve snaze poskytnout obecnější pohled na zkoumanou problematiku se práce nesoustředí pouze na samotné právní principy. Předmětem zájmu je proto obsáhlejší pojednání o procesu aplikace práva jako takovém, spojeném mimo jiné s úvahami o pojmu práva. Za těžiště těchto pasáží lze považovat pojednání o metodách právní argumentace a o míře relevance jednotlivých právních argumentů. S tím se nutně pojí otázka jejich pramenů, zejména ovšem právních principů. Praktické ukázky jsou pak soustředěny do části, jež přibližuje různé situace, v nichž mohou právní principy hrát svoji roli. Závěr práce je věnován kasuistice. Na rozhodovací činnosti některých vrcholných soudů států Evropy se ukazuje nejednotnost přístupu k právním principům, daná zejména odlišnou, často jen obtížně popsatelnou a analyzovatelnou metodou jejich praktického užívání.

Obsah

  • Úvod
  • Část 1. Právo a jeho aplikace
  • 1.1. K pojmu práva
  • 1.2. O metodách aplikace práva
  • 1.3. O podstatě aplikace práva
  • Část 2. Určení právních pravidel relevantních pro aplikaci práva na konkrétní případ
  • 2.1. Exkurz k některým východiskům představ o „ztotožnění práva s právními texty“
  • 2.1.1. Obecný zákoník občanský
  • 2.1.2. Doba nedávno minulá
  • 2.1.3. Shrnutí exkurzu
  • 2.2. Určení právních pravidel pro rozhodnutí soudce
  • 2. 3. Právo jako uzavřený či otevřený systém
  • 2.3.1. Shrnutí předpokladů svědčících o otevřenosti systému práva
  • 2.3.2. Přípustnost otevřenosti práva z hlediska aplikačního
  • Část 3. Některé metody právní argumentace při aplikaci práva
  • 3.1. Hlavní problémové okruhy právní argumentace
  • 3.2. Teoretické přístupy k právní argumentaci
  • 3.2.1. Přístup logický
  • 3.2.2. Přístup rétorický
  • 3.2.2.1. Toulminův argumentační model
  • 3.2.2.2. Perelmanova nová rétorika
  • 3.2.3. Teorie dialogu
  • 3.2.3.1. Habermasova teorie racionality v komunikaci
  • 3.2.3.2. MacCormickova justifikace soudních rozhodnutí
  • 3.2.3.3. Alexyho procedurální teorie právní argumentace
  • 3.2.3.4. Aarniova teorie justifikace interpretace v právu
  • 3.2.3.5. Peczenikova teorie transformace v právu
  • 3.2.3.6. Pragmadialektická teorie právní argumentace v kontextu kritické diskuze
  • 3.2.4. Shrnutí možných přístupů k právní argumentaci a zhodnocení jejich relevance pro proces aplikace práva
  • Část 4. Výběr pravidel pro rozhodnutí konkrétní kauzy
  • 4.1. Právní řád jako jednota právních norem a právních principů
  • 4.1.1. Právní principy a právní norma
  • 4.1.2. Právní principy a právně politické cíle
  • 4.1.3. Právní principy a právněpolitické cíle
  • 4.2. Pojem právního principu v české a slovenské právní vědě
  • 4.3. Dworkinova teorie právních principů
  • 4.3.1. Rozdíl mezi právními normami a právními principy
  • 4.4. Alexyho tři oddělující teze – právní princip jako příkaz k optimalizaci
  • 4.4.1. Alexyho vlastní teorie o rozdílu mezi právními normami a právními principy
  • 4.4.2. Normy a principy jako důvody v Alexyho teorii
  • 4.4.3. Holländerova kritika Dworkinovy a Alexyho silné odlišující teze
  • 4.4.4. Doplnění Holländerovy kritiky a obrana Alexyho
  • 4.5. Základní zásady práva dle H. Coinga
  • 4.6. Esserova teorie právních principů
  • 4.7. Siltalova teorie právních principů
  • 4.8. Rozdíl mezi právními principy a právními normami podle teorie R. Sieckmanna a U. Neumanna
  • 4.9. Pokus o definici pojmu právní princip
  • Část 5. Relevance právních principů pro výběr alternativ rozhodnutí kauzy
  • 5.1. Řešení založené výlučně na právních normách
  • 5.2. Řešení akceptující relevanci právních principů
  • Část 6. Prameny právních principů
  • 6.1. Obecně k pramenům právních principů
  • 6.2. Právní předpis jako pramen právních principů
  • 6.3. Soudní rozhodnutí jako pramen právních principů
  • 6.3.1. Exkurz: Rozhodnutí Evropského soudního dvora jako pramen právních principů
  • 6.4. Právní věda jako pramen právních principů
  • 6.5. Právní princip jako pramen práva sám o sobě
  • 6.6. Shrnutí problematiky pramenů právních principů
  • Část 7. Funkce právních principů v právním řádu
  • 7.1. Funkce právních principů při aplikaci práva
  • 7.2. Právní principy a obtížné případy
  • 7.2.1. Nejednoznačnost právní normy vyplývající ze sémantické nejednoznačnosti textu – neurčitost daná systémem právních norem
  • 7.2.1.1. Právní princip jako prostředek posuzování otevřenosti právní normy
  • 7.2.1.2. Funkce právních principů při posuzování abstraktně vyjádřeného antecedentu a konsekventu právní normy
  • 7.2.2. Neexistence použitelné právní normy (mezery v právu)
  • 7.2.2.1. Teorie mezer v právu podle C. Canarise
  • 7.2.2.2. Jiná pojetí mezer v právu
  • 7.2.3. Kolize dvou právních norem
  • 7.2.4. Vyloučení aplikace jednoznačné právní normy právním principem
  • 7.3. Další funkce právních principů
  • 7.3.1. Prozařování ústavních principů do jednoduchého práva
  • 7.3.2. Přímá aplikace principu na konkrétní kauzu
  • Část 8. Příklady užití právních principů v judikatuře soudů
  • 8.1. Právní principy v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva
  • 8.1.1. Zhodnocení principiálnosti judikatury Evropského soudu pro lidská práva
  • 8.2. Právní principy v judikatuře Evropského soudního dvora
  • 8.2.1. Zhodnocení principiálnosti judikatury ESD
  • 8.3. Právní principy v judikatuře Ústavního tribunálu Polské republiky
  • 8.3.1. Zhodnocení principiálnosti judikatury Ústavního tribunálu
  • 8.4. Právní principy v judikatuře Ústavního soudu Slovenské republiky
  • 8.4.1. Zhodnocení principiálnosti judikatury Ústavního soudu Slovenské republiky
  • 8.5. Právní principy v judikatuře Ústavního soudu České republiky
  • 8.5.1. Principy právního státu v judikatuře Ústavního soudu
  • 8.5.2. Princip právní jistoty
  • 8.5.3. Princip minimalizace zásahů
  • 8.5.4. Princip proporcionality (přiměřenosti) jako způsob řešení kolize
  • 8.5.5. Další právní principy
  • 8.5.6. Zhodnocení principiálnosti judikatury Ústavního soudu

O autorovi - Jan Tryzna

(nar. 1978) působí jako odborný asistent na katedře teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a zároveň jako akademický pracovník na Policejní akademii České republiky. Absolvoval studia práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde též dokončil postgraduální vzdělání. Vedle pedagogické a vědecké činnosti je činný jako advokát. Ve své vědecké práci se zabývá zejména právní argumentací v judikatuře a obecnými otázkami právní teorie. Věnuje se ústavnímu a správnímu právu s důrazem na problematiku lidských práv. Pravidelně publikuje přehledy judikatury v časopise Jurisprudence.

Kontakt:

Auditorium s.r.o.
Americká 9, 120 00 Praha 2
IČ: 27940837
DIČ: CZ27940837

Tel. (fakturace, sklad):
+420 721 472 505

Tel. (obchodní věci):
+420 777 052 972

Informace pro autory:
redakce(zavináč)auditorium.cz

Distribuce a dodávky:
prodej(zavináč)auditorium.cz

Copyright © 2006 - 2014 Auditorium.cz Všechna práva vyhrazena. // Webdesign