Úvod do mezinárodního práva veřejného

Harald C. Scheu | edice Instituce
Auditorium, Praha 2010, 144 stran, doporučená cena 330 Kč

Učebnice mezinárodního práva veřejného od renomovaného autora oboru. Kniha je moderní učební pomůckou, využívající grafické prvky, jejichž účelem je maximálně usnadnit pochopení tématu. Je vhodná nejen pro studenty práv, ale také pro ostatní čtenáře, kteří se chtějí se základy mezinárodního práva veřejného.

Ukázka

Obsah

• Úvod

• 1. Pojem mezinárodního práva veřejného
• 1.1. O oboru mezinárodního práva veřejného
• 1.2. Definice mezinárodního práva veřejného
• 1.3. Zvláštnosti mezinárodního práva

• 2. Prameny mezinárodního práva
• 2.1. Výčet pramenů mezinárodního práva
• 2.2. Hlavní a pomocné prameny
• 2.3. Mezinárodní smlouvy
• 2.4. Mezinárodní obyčej
• 2.4.1. Vznik mezinárodního obyčeje
• 2.4.2. Závaznost mezinárodního obyčeje
• 2.4.3. Zánik a změna obyčejové normy
• 2.5. Obecné zásady právní
• 2.6. Judikatura a učení
• 2.7. Prameny nevyjmenované ve Statutu MSD
• 2.8. Mimoprávní normy

• 3. Právo mezinárodních smluv
• 3.1. Pojem mezinárodní smlouvy
• 3.2. Uzavírání mezinárodní smlouvy
• 3.2.1. Zastupování státu v procesu uzavírání mezinárodní smlouvy
• 3.2.2. Jednostupňové a dvoustupňové řízení
• 3.2.3. Depozitář a registrace mezinárodních smluv
• 3.3. Výhrady k mezinárodním smlouvám
• 3.4. Plnění mezinárodní smlouvy
• 3.5. Výklad mezinárodních smluv
• 3.6. Změna mezinárodních smluv
• 3.7. Neplatnost mezinárodní smlouvy
• 3.8. Ukončení mezinárodních smluv

• 4. Vztah mezinárodního a vnitrostátního práva
• 4.1. Teoretické východisko
• 4.2. Mechanismy recepce mezinárodního práva do vnitrostátního práva

• 5. Právní subjektivita v mezinárodním právu
• 5.1. Pojem mezinárodněprávní subjektivity
• 5.2. Seznam subjektů mezinárodního práva
• 5.3. Zvláštní subjekty mezinárodního práva
• 5.3.1. Svatý stolec a Vatikán
• 5.3.2. Svrchovaný řád maltézských rytířů
• 5.3.3. Mezinárodní výbor Červeného kříže
• 5.3.4. Povstalci (de facto režimy)
• 5.3.5. Exkurs: Sebeurčení národů
• 5.3.5.1. Právní základ sebeurčení národů
• 5.3.5.2. Nositel práva na sebeurčení
• 5.3.5.3. Způsoby výkonu práva na sebeurčení
• 5.3.6. Jednotlivec

• 6. Stát jako hlavní subjekt mezinárodního práva
• 6.1. Definice státu
• 6.2. Nabývání státního území
• 6.3. Vymezení státního území vůči mezinárodním prostorům
• 6.3.1. Státní území
• 6.3.2. Prostory plnící určitou funkci
• 6.3.3. Mezinárodní prostory
• 6.4. Obyvatelstvo
• 6.4.1. Nabývání a pozbývání občanství
• 6.4.2. Diplomatická ochrana
• 6.4.3. Unijní občanství
• 6.5. Výkon státní moci a otázka suverenity
• 6.5.1. Jurisdikce státu
• 6.5.2. Imunita státu a jeho představitelů
• 6.6. Uznání státu
• 6.7. Uznání vlády

• 7. Mezinárodní organizace
• 7.1. Vývoj mezinárodních organizací
• 7.2. Mezinárodněprávní subjektivita mezinárodních organizací
• 7.3. Exkurs: Nadnárodní (supranacionální) organizace
• 7.4. Pravomoci mezinárodních organizací
• 7.5. Mezinárodněprávní odpovědnost mezinárodních organizací
• 7.6. Právní akty mezinárodních organizací
• 7.7. Organizace spojených národů
• 7.7.1. Základy OSN
• 7.7.2. Orgány OSN
• 7.7.2.1. Valné shromáždění OSN
• 7.7.2.2. Rada bezpečnosti OSN
• 7.7.2.3. Sekretariát OSN
• 7.7.2.4. Mezinárodní soudní dvůr
• 7.7.2.5. Hospodářská a sociální rada
• 7.8. Další univerzální mezinárodní organizace
• 7.9. Regionální organizace
• 7.9.1. Rada Evropy
• 7.9.2. Evropská unie

• 8. Odpovědnost v mezinárodním právu
• 8.1. Pojem a koncepce mezinárodněprávní odpovědnosti
• 8.2. Právní úprava mezinárodněprávní odpovědnosti
• 8.3. Základy odpovědnosti státu
• 8.3.1. Přičitatelnost
• 8.3.2. Protiprávnost jednání státu
• 8.3.3. Exkurs: Odpovědnost za následky činností mezinárodním právem nezakázaných (liability)
• 8.3.4. Objektivní odpovědnost
• 8.3.5. Škoda
• 8.4. Okolnosti vylučující protiprávnost
• 8.4.1. Souhlas
• 8.4.2. Sebeobrana
• 8.4.3. Protiopatření
• 8.4.4. Vyšší moc (force majeure)
• 8.4.5. Tíseň (distress)
• 8.4.6. Stav nutnosti (necessity)
• 8.5. Mezinárodní odpovědnost jednotlivce
• 8.6. Následky mezinárodněprávní odpovědnosti

• 9. Mírové urovnání mezinárodních sporů
• 9.1. Diplomatické prostředky řešení mezinárodních sporů
• 9.1.1. Vyjednávání
• 9.1.2. Šetření
• 9.1.3. Zprostředkování
• 9.1.4. Smírčí řízení
• 9.2. Judiciální prostředky řešení mezinárodních sporů
• 9.2.1. Rozhodčí řízení
• 9.2.2. Soudní řízení
• 9.2.2.1. Mezinárodní soudní dvůr
• 9.2.2.2. Mezinárodní tribunál pro mořské právo
• 9.2.2.3. Evropský soudní dvůr
• 9.2.3. Kvazijudiciální mechanismy

O autorovi - Harald Scheu

od roku 2006 působí na katedře evropského práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Absolvoval studia na Právnické fakultě Univerzity Parise-Lodrona v Salzburgu a na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Na obou fakultách uspěšně dokončil postgraduální studium v oboru mezinárodní právo veřejné. V roce 2005 se habilitoval v oboru mezinárodní právo veřejné. Tématem habilitačního spisu byla problematika judiciálních mechanismů v soudobém mezinárodním právu. Specializuje se na evropské právo a mezinárodní právo veřejné a věnuje se zejména otázkám ochrany lidských práv a základních svobod včetně ochrany práv národnostních a jiných menšin. Autor mj. řady knih i článků k problému právního postavení menšin zejména z hlediska mezinárodního práva.