Pavel Maršálek | edice Téma
Auditorium, Praha 2008, 260 stran, doporučená cena 330 Kč

Formování práva je vždy závislé na řadě faktorů. Předkládaná monografie představuje studii několika rovin vývoje práva uvnitř společnosti. Autor se zamýšlí nad funkcí práva, nad jeho působením ve vztahu k jednotlivci i mocenským strukturám státu. Hlavní pozornost je věnována právu, morálce a náboženství, jejich vzájemné interakci a reflexi na vývoj společnosti a společenských hodnot. Zohledněny jsou též aktuální problémy moderní společnosti.

Ukázka

Více o knize

Kniha Pavla Maršálka Právo a společnost je reakcí na určitý deficit v soudobém společenskovědním diskurzu, jenž problematice práva v dynamicky se měnícím světě věnuje jen malou pozornost. Nutno říci, že ke škodě věci. V pracích, které jsou k dispozici, se většinou pouze konstatuje nárůst složitosti práva, jež komplikuje orientaci v něm. Často se lze setkat s tvrzením o ztrátě funkčnosti práva ve stále spletitějším světě. Nezřídka se otevřeně mluví o krizi práva, která údajně zasahuje jeho tvorbu, aplikaci i působení ve společnosti. Poukazuje se na strukturální proměny v právu a asimilační nebo též unifikační tendence v právních úpravách, k nimž v poslední době dochází pod vlivem globalizace. A tím diskuze na téma soudobé právo končí. Uvedená publikace se pokouší tento nedostatek napravit. Nabízí komplexní pohled na právo jako systém normativní a sociální. Zabývá se právem v sociokulturním kontextu, a to nejen dnešním, ale i historickém. Témata, o kterých tato publikace pojednává (právo v systému společenské regulace, právo jako normativní systém, antropologické a sociální základy práva, formy realizace práva a působení práva ve společnosti) jsou ze sféry klasické právní dogmatiky a sociologie práva. Autor se přitom ve svém výkladu snaží o propojení právnědogmatického a právněsociologického přístupu k právu, které byly od sebe tradičně oddělovány. Popsány jsou i spory mezi jednotlivými právněteoretickými školami a právními teoretiky. Kniha Právo a společnost je zároveň důraznou polemikou s některými současnými právními teoriemi: s názory postmodernistů, kteří usilují o dekonstrukci práva, stejně tak s ekonomickou analýzou práva, redukující právo na funkci ekonomiky, jakož i s autopoietickou teorií zdůrazňující uzavřenost a sebereferenčnost právního systému. Všechny tyto recentní teorie pokládá autor za nešťastný obrat v pohledu na právo.

Předmluva (Pavel Holländer):

Pavel Maršálek, ač působící na Katedře teorie práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, je ve vědomí odborné veřejnosti spojován se svými pracemi z oboru právní historie 20. století. Úvahou „Právo a společnost“ se nám představuje Pavel Maršálek, právní teoretik. Vzpomínám si na rozhovor se známým slovenským divadelníkem Martinem Hubou, jenž upozornil na rozdíl, zdali herec na jeviště přichází anebo vstupuje. Ano, přichází se nepozorovaně, jako samozřejmost, vstup ale vyvolává zbystření pozornosti. Tak je tomu i u Pavla Maršálka. Proč?

Hned v úvodu předkládá čtenáři úhel pohledu svých úvah. Dle něj v současnosti probíhá „nepříliš šťastná proměna pojímání práva právní vědou“, v níž „se stále více prosazuje ekonomická analýza práva, chápající právo poněkud jednostranně jako funkci ekonomiky, dále autopoietická teorie značně nadsazující uzavřenost a sebereferenčnost práva, nebo naposledy postmodernismus, který vytyčil jen těžko pochopitelný a obhajitelný požadavek dekonstrukce práva“. Maršálek postupuje naproti směrem, jemuž v českém právním myšlení předchozích padesáti let klestili cestu ti nejvýznamnější myslitelé – Viktor Knapp a Ota Weinberger. Sice každý jinak, oba se ale pokusili o spojení analytické jurisprudence se sociologií práva. Pavel Maršálek pak mluví o snaze propojit přístup právnědogmatický („reflektující právo jako normativní strukturu nezávislou na svém okolí“) a přístup právněsociologický („všímající si práva jako sociálního systému“). Inspirací, k níž se opakovaně vrací, je mu Herbert L. A. Hart.

Touto metodou ve svých úvahách i konsekventně postupuje. Předpokladem analytického rozlišení pojmů (např. práva, morálky a náboženství) se mu stává reflexe historie, nejen dějinná, nýbrž i filosofická. Výstižně poznamenává: „barometrem vztahu práva a morálky jsou v posledních desetiletích legislativní řešení problémů umělého přerušení těhotenství, homosexuálních kontaktů, provozování prostituce, výroby a šíření pornografie, nejnověji i provádění euthanasie, umělého oplodňování a genetických pokusů“. Nastiňuje rozpor mezi potřebou „racionálního řešení společenských problémů“, a zároveň proti sobě stojícím konservativismem a „libertariánskou a postmoderní emancipací relativizující náboženská, morální a právní tabu“. Vyústěním je povzdech: „jak nesnadno člověk zvládá břímě vlastní svobody“! Obdobně postupuje i u analýzy dalších otázek: rozbor antropologických a sociologických kořenů práva ústí do nástinu analytické struktury. Protiklad právních teorií (např. sociální podmíněnosti práva a autopoietického pojetí práva) se stává zdrojem hledání odpovědí.

Maršálek odmítá skepsi, ať již tu postmoderní, anebo Fukuyamovy teze „velkého rozvratu“. Spojuje ji s absolutizací kriticky nahlížených jevů přítomnosti. Z takového obecného náhledu pak plynou „realistické“ důsledky pro zkoumání např. vztahu právního pozitivismu a iusnaturalismu („formální a apriorní pojetí platnosti by mělo být dále základem, ale nemělo by se uplatňovat dogmaticky … Tento koncept práva by se měl doplnit tak, aby více přihlížel k fakticitě práva a jeho nezbytně axiologickému podkladu.“). Obdobné platí dle něj i pro další právní fenomény – např. logickou strukturu práva a u ní pro napětí mezi logicismem a jeho popíráním. Je-li uspořádanost definičním znakem práva, tak tato tenze nemůže vyústit do „desystemizace práva jako celku“.

Výklad věnovaný právnímu státu čtenáři přináší potěšení ze sledování kritické argumentace namířené vůči skeptikům. Stejné konstatování platí i o řadě dalších pasáží, zmíním alespoň ironickou poznámku na adresu tzv. vázané ideologie aplikace práva: „jde o konstrukci, která existuje jen v představách jejích tvůrců a jejíž pojmenování je navíc vypůjčeno z jiného vědního oboru“. Maršálek nezapře znalce české právní vědy. Nakonec, jak připomíná, meze „law and economics“ lze najít v hledisku zformulovaném před drahnou dobou slavným civilistou Emilem Svobodou, dle něhož právo počítá „s jistým obecným stupněm občanské mravnosti a s všeobecným přesvědčením o nutné vzájemné závislosti společně žijících a společně pracujících lidí“. Souřadnice vztahu práva a společnosti pak měří parametry vazeb práva a sociálního konfliktu, práva a moci, fakticity a normativity. Protiklady a antinomie, rozpory a kontrasty vytváří strukturu úvah. Např.: „Moderní proces nesmí být ani soudem ulice ani kabinetní justicí.“

Antické rozvažování bylo hledáním a nalézáním míry. Obloukem věků docházíme ke stejnému poznání. V eseji velikosti antického dramatu, v Člověku revoltujícím, Albert Camus nachází východisko rovněž v míře věcí: „Revoluce dvacátého století vyhlašuje, že hodnoty splývají s dějinným pohybem, a dějinnou logikou ospravedlňuje novou mystifikaci. Tváří v tvář této upřílišněnosti nás míra učí, že každá morálka potřebuje určitou dávku realismu: naprosto čistá ctnost je vražedná; a že každý realismus potřebuje určitou dávku morality; cyničnost je vražedná.“

Hledám-li motto Maršálkových úvah, nalézám ho v hledání míry věcí.

Obsah

• Úvod

• Část 1. Právo v systému společenské regulace v minulosti a dnes
• 1.1. Lidská společnost, kultura a normativní systémy
• 1.2. Právo, morálka a náboženství: pokus o vymezení pojmů
• 1.3. Proměny vztahu hlavních normativních systémů na cestě k dnešku
• 1.4. Poměr práva, morálky a náboženství v moderní společnosti
• 1.5. Právo jako univerzální regulátor života moderní společnosti
• 1.6. Vztah práva a morálky pohledem moderní právní filozofie
• 1.7. Právo a náboženství jako předmět výzkumu právní vědy

• Část 2. Právo jako normativní systém
• 2.1. Historické proměny chápání práva a soudobý stav jeho výzkumu právní vědou
• 2.2. Základy ontologie práva
• 2.3. Složky právního normativního systému
• 2.4. Právo, jazyk a komunikace. Otázka logické struktury práva.
• 2.5. Funkce práva ve společnosti
• 2.6. Změny v názorech na účel a funkce práva ve 20. století
• 2.7. Právo a stát, teorie právního státu
• 2.8. Právo jako „nadstátní“ řád

• Část 3. Antropologické a sociální základy práva
• 3.1. Antropologické kořeny práva
• 3.2. Sociální kořeny práva
• 3.3. Právo v soudobých liberálních demokraciích jako garant řádu lidských práv. Hodnotové základy práva.
• 3.4. Právo, konflikty a deviace
• 3.5. Právo, moc a násilí
• 3.6. Fakticita a normativita. Tvorba práva.
• 3.7. Činitelé právního života, právní praxe a právní věda.

• Část 4. Formy realizace práva
• 4.1. Pojmy realizace a tvorby práva
• 4.2. Subjektivní práva a právní povinnosti
• 4.3. Utváření subjektivních práv a povinností
• 4.4. Výkon práv a plnění povinností
• 4.5. Aplikace práva a problémy její metodologie
• 4.6. Proces aplikace práva
• 4.7. Ovlivnění aplikace práva subjektivními faktory a aplikačním kontextem
• 4.8. Právní odpovědnost

• Část 5. Působení práva ve společnosti
• 5.1. Vznik a rozvoj právněsociologické školy
• 5.2. Kolik práv ve společnosti působí?
• 5.3. Pozitivní právo a jeho formy
• 5.4. Utváření struktury kontinentálního práva
• 5.5. Idea panjurismu a otázka hranic práva. Systém pozitivního práva a právní jevy.
• 5.6. Právo, politika a ekonomika
• 5.7. Mechanismus působení práva
• 5.8. Právo v archaické, tradiční a moderní společnosti. Právo a postmoderna.

O autorovi - Pavel Maršálek

(nar. 1970) působí jako odborný asistent katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vyučuje teorii práva a politologii, věnuje se i právním dějinám. Mezi jeho nejvýznamnější práce patří monografie Veřejná správa Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939–1945, Protektorát Čechy a Morava a Státoprávní a politické aspekty nacistického okupačního režimu v českých zemích 1939–1945. Spolu s Alešem Gerlochem editoval i sborníky Problémy interpretace a argumentace v soudobé právní teorii a právní praxi.