Sportovní právo s mezinárodním prvkem

Pavel Hamerník | edice Téma
Auditorium, Praha 2007, 144 stran, doporučená cena 150 Kč

Publikace se zabývá vztahem evropského práva k pravidlům sportovních asociací jak jej definovaly ve své rozhodovací praxi Evropský soudní dvůr či Komise EU. Národní sportovní asociace jsou vázané pravidly mezinárodních federací, ve kterých jsou sdružené (např. FIFA nebo IIHF). Angažovanost těchto mezinárodních sportovních organizací neustále roste díky jejich monopolní pozici.

Ukázka

Více o knize

Sportovní právo nemůže být chápáno samostatně ve vnitrostátním měřítku a debata o jeho regulaci musí být umístěna do evropského a širšího mezinárodního kontextu. Zároveň pro srovnání publikace pojednává i o Arbitrážním soudu pro sport (CAS), protože ne všechny spory ve sportu se mohou dostat k Evropskému soudnímu dvoru a ne všechny mají komunitární dimenzi. Evropský soudní dvůr vždy hodnotil legalitu pravidel sportovních asociací pouze v tom smyslu, zda jsou v souladu s cíli fungujícího vnitřního trhu EU. Jurisdikce CAS má záběr daleko širší. Valná většina sportovních asociací akceptovala jurisdikci CAS a tím spory ve sportu opět nabírají mezinárodní aspekt. Čtenář má tedy v této publikaci možnost porovnat přístup evropských institucí a CAS ke sportovním pravidlům. Z pohledu teorie obecného práva rozsudky Evropského soudního dvora jako jsou Bosman či Meca-Medina a Majcen posunuly dál horizonty vývoje evropského práva ve vztahu k nestátním subjektům a z judikatury CAS pak například vychází soubor obecných principů odvozených z jurisdikcí různých států za účelem uniformního řešení sporů ve sportu kdekoliv na světě.

Předmluva:

Tato kniha pojednává o vztahu právní regulace a pravidel sportovních asociací, jak již samotný název napovídá, v mezinárodním kontextu se zaměřením na právo EU a s ohledem na specifický charakter, který sport má oproti jiným průmyslovým odvětvím. Konkrétně jde o vymezení sfér, kde končí pravomoc soudu regulovat pravidla sportovního sektoru a kde již začíná (nebo zda vůbec existuje) „nerušená“ autonomie sportovních organizací, které řídí to, či ono sportovní odvětví.

Pro charakteristiku části práce o vztahu sportu a práva EU je vhodné uvést postřeh Stephena Weatherilla, že sport nabízí přitažlivě instruktivní judikaturu o tom, jak komunitární právo může ovlivnit extenzivně autonomii veřejných a soukromých subjektů v členských státech více, než by se dalo očekávat z doslovného zkoumání textu Smlouvy o ES. Zejména z důvodu rozšířeného výkladu pravidel regulujících budování evropského integrovaného trhu. Vztah mezi sportovními pravidly a evropským právem Evropský soudní dvůr etabloval v rozsudku Walrave v 70. letech 20. století.

Tato práce popisuje rozborem judikatury v oblasti volného pohybu osob a právu hospodářské soutěže interpretační proměny pohledu Evropského soudu na sportovní pravidla ve světle evropského práva. Snaží se přispět k poznání motivů a zdůvodnění postojů soudu ke sportovním pravidlům. Evropská unie nemá pravomoc aktivně vytvářet sportovní politiku, jelikož sport není upraven v zakládajících smlouvách EU. Z toho důvodu je významná judikatura, která se zabývá tím, do jaké míry může evropské právo vyžadovat po specifickém světě sportovních pravidel soulad s právem hospodářské soutěže či volným pohybem osob. V rámci komparativního pohedu je do knihy zařazena část o Arbitrážním soudu pro sport (CAS), označovaného jako „Nejvyšší soud pro světový sport“. Také tento tribunál řeší otázku, do jaké míry sportovní pravidla, resp. pravidla hry, mohou být předmětem kontroly rozhodovací činnosti tohoto tribunálu. Obecně lze z jeho judikatury vyčíst záporný postoj ke vměšování se do rozhodnutí o čistě sportovních pravidlech hry, viz např. rozhodnutí Mendy et. FFB v. AIBA, CAS OG 96/006, Segura v. IIAAF, CAS OG 00/013.

Výše popsaná problematika je vlastně podstatou „sportovního práva“. Úvodní kapitola tedy ještě před praktickým rozborem judikatury nabízí teoretický exkurz k otázce, do jaké míry je vůbec oprávněné používat termín „sportovní právo“, nebo zda lze hovořit pouze o „právu a sportu“.

Obsah

  • Úvod
  • Část 1. Existuje „sportovní právo“?
  • 1.1. Mezinárodní prvek – základní element sportovního práva
  • 1.2. Mezinárodní sportovní právo – analogie s jinými odvětvími práva
  • 1.3. Sport u soudu
  • 1.4. Jak regulovat sport? Obecné otázky
  • 1.5. Sport a právo EU – obecná charakteristika
  • Část 2. Jak funguje komunitární právo
  • 2.1. K přímému účinku komunitárního práva vůči soukromoprávním subjektům sportovních asociací
  • 2.2. Soudní kontrola aktů Společenství
  • Část 3. Volný pohyb osob a služeb ve vztahu k pravidlům sportovních asociací
  • 3.1. Původní definice vztahu mezi sportovními pravidly a komunitárním právem – rozsudek Walrave
  • 3.2. Odlišení ekonomických a sportovních pravidel při aplikaci evropského práva – rozsudek Bosman
  • 3.2.1. Fakta případu Bosman
  • 3.2.2. Organizace fotbalového sektoru
  • 3.2.3. Konfrontace pravidel o odstupném při přestupu hráčů ve světle svobody volného pohybu osob
  • 3.2.4. Posouzení, zda pravidla o odstupném při přestupu hráčů spadají pod oblast čistě vnitrostání, nebo pod oblast volného pohybu osob
  • 3.2.5. Existence překážek volného pohybu osob
  • 3.2.6. Potenciální ospravedlnění fotbalových norem o odstupném při přestupu hráčů
  • 3.2.7. Konfrontace pravidel o hráčských kvótách Evropským soudem ve světle volného pohybu osob
  • 3.2.8. Problematické otázky ve vztahu k hráčským (cizineckým) kvótám
  • 3.2.9. Problematické otázky ve vztahu k tzv. přestupním oknům
  • 3.2.10. O snaze Evropského soudu zrušit pravidla o odstupném a hráčských kvótách
  • 3.2.11. K argumentaci o ochraně lidských práv dle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
  • 3.3. Omezení počtu sportovců kvalifikujících se do mezinárodní sportovní soutěže – rozsudek Deliege
  • 3.3.1. Extenzivní pohled soudu na pojem ekonomické aktivity sportovce
  • 3.3.2. Slučitelnost podmínek o omezení počtu sportovců kvalifikujících se do mezinárodních sportovních soutěží s evropským právem
  • 3.4. Pravidla omezující přestupy hráčů v pozdějších fázích zahraničních soutěží v tzv. play-off - rozsudek Lehtonen
  • 3.5. Hráčské kvóty v případě podání sportovců ze zemí, které nejsou členy EU – rozsudky Kolpak a Simutenkov
  • 3.5.1. Rozsudek Kolpak
  • 3.5.2 Rozsudek Simutenkov
  • Část 4. Právo hospodářské soutěže a sport v EU
  • 4.1. Rozsudek Wouters jako vhodný model pro vymezení vztahu sportu a evropského práva
  • 4.2. Praxe Evropské komise
  • 4.3. Evropské právo a regulace fotbalových agentů - rozsudek Soudu prvního stupně Laurent Piau v. Commission
  • 4.3.1. Sportovní asociace jako sdružení podniků
  • 4.3.2. Originální definice ekonomické aktivity ve sportu
  • 4.4. Úprava dopingu v rozhodovací praxi Soudu prvního stupně a Evropského soudního dvora – kauza Meca-Medina a Majcen
  • 4.4.1. Rozsudek Soudu prvního stupně Meca-Medina a Majcen
  • 4.4.2. Nepovedený test Soudu prvního stupně vymezující vztah antidopingové úpravy a evropského práva
  • 4.5. Praktický pohled na vymezení vztahu sportu a evropského práva - rozsudek Evropského soudního dvora Meca-Medina a Majcen
  • Část 5. Regulace sportu v evropském právu i v neekonomické sféře
  • Část 6. Arbitrážní soud pro sport (CAS)
  • 6.1. Arbitrážní řízení na olympijských hrách
  • 6.2. CAS a čistě sportovní pravidla
  • 6.3. Vývoj směřující k modernímu CAS
  • Část 7. Závěr

O autorovi - JUDr. Pavel HAMERNÍK Ph.D.

(narozen 1974) vyučuje právo Evropské unie a sportovní právo na Západočeské univerzitě v Plzni, předměty mezinárodní sportovní právo, srovnávací anglické a české správní právo na Anglo-American College v Praze a právní aspekty politik EU v programu International Relations and European Studies na Vysoké škole veřejné správy a mezinárodních vztahů. Po absolvování Anglo-American College in Prague, kde se zaměřil na studium common law, vystudoval Právnickou fakultu v Plzni. Absolvoval roční studijní pobyt na Manchester Metropolitan University v Manchesteru ve Velké Británii, semestrální studium na Aristotelově Univerzitě v Soluni a postgraduální Research Project Regulace sportu v právu Evropské unie na T.M.C. Asser institutu v Haagu, s jehož Centrem pro mezinárodní sportovní právo nadále spolupracuje (účast na konferencích, publikace v International Sports Law Journal). Na téma sportovního práva publikoval v časopisech Bulletin Advokacie, Jurisprudence, Právní rozhledy a Právník.

Po absolvování Anglo-American College in Prague, kde se zaměřil na studium common law, vystudoval Právnickou fakultu v Plzni. Absolvoval roční studijní pobyt na Manchester Metropolitan University v Manchesteru ve Velké Británii, semestrální studium na Aristotelově Univerzitě v Soluni a postgraduální Research Project Regulace sportu v právu Evropské unie na T.M.C. Asser institutu v Haagu, s jehož Centrem pro mezinárodní sportovní právo nadále spolupracuje (účast na konferencích, publikace v International Sports Law Journal). Na téma sportovního práva publikoval v časopisech Bulletin Advokacie, Jurisprudence, Právní rozhledy a Právník.

Kontakt:

Auditorium s.r.o.
Americká 9, 120 00 Praha 2
IČ: 27940837
DIČ: CZ27940837

Tel. (fakturace, sklad):
+420 721 472 505

Tel. (obchodní věci):
+420 777 052 972

Informace pro autory:
redakce(zavináč)auditorium.cz

Distribuce a dodávky:
prodej(zavináč)auditorium.cz

Copyright © 2006 - 2014 Auditorium.cz Všechna práva vyhrazena. // Webdesign