Znárodněné Československo

Jan Kuklík | edice 20. století
Auditorium, Praha 2010, 452 stran, doporučená cena 390 Kč

První monografie, která mapuje proces státních zásahů do soukromého vlastnictví v celé historii Československa, tj. od roku 1918 do konce roku 1992. Autor tak pojednává o všech významných etapách tohoto procesu v našich dějinách, od pozemkové reformy a úvahách o znárodnění průmyslu za první republiky, přes konfiskace v období protektorátu a později na základě tzv. Benešových dekretů, až po rozsáhlé zestátnění po Únoru 1948 a následující proces privatizace a restitucí v 90. letech. Kniha je výjimečná mimo jiné unikátním srovnáním se znárodňovacími procesy a diskusemi kolem nich v dalších zemích západní i východní Evropy. Obsahuje řadu dosud nezveřejněných informací z archivů.

Ukázka

Úvod

Pojem znárodnění, použitý zákonodárcem v Československu v roce 1945 v dekretech prezidenta republiky č. 100–103/1945 Sb. a poté znovu v tzv. lidově-demokratickém zákonodárství po Únoru 1948, se stal nejen symbolem rozsáhlých zásahů státu do soukromého vlastnictví, ale i celého československého poválečného vývoje. Znárodnění v rámci následné výstavby socialismu bylo také v tomto smyslu náležitě zneužíváno komunistickou propagandou včetně povinných oslav Dne znárodnění 24. října (od roku 1952 byl slaven jako den pracovního klidu přímo 28. října), který měl zastínit i den vzniku samostatného československého státu. V důvodové zprávě k zákonu o státním svátku, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech se uvádělo, že označení 28. října za Den znárodnění je „odůvodněno tím, že v říjnu 1945, v prvním roce po osvobození, převzal lid znárodněním do svých rukou nejdůležitější část národního hospodářství a že právě dne 28. října bylo manifestačně prohlášeno znárodnění valné části průmyslu a všeho bankovnictví. Tímto činem, umožněným historickým vítězstvím SSSR ve druhé světové válce a osvobozením naší vlasti Sovětskou armádou, se stala skutkem vůle lidu, prosazovaná v bojích trvajících po celá desetiletí. …V Československé republice se stal lid vládcem ve své vlasti a znárodněním učinil první rozhodný krok k socialismu. 28. říjen se tak stal po osvobození dnem oslav znárodnění a je také výročním dnem slavnostního vyhlášení jak dvouletého, tak pětiletého hospodářského plánu. Tyto skutečnosti ukazují politický a hospodářský přerod naší republiky ve stát socialistického typu a odůvodňují plně, aby se 28. říjen stal v tomto novém pojetí svátkem, dnem pracovního klidu.“ Měl však být využit především k slavnostním manifestacím. Přestože v převládajících laických představách, a někdy i v politických a odborných diskuzích, je československé znárodnění spojováno zejména s poúnorovým vývojem, jeho kořeny je nutno hledat již v předchozím období. Nejedná se navíc o izolovaný problém jen československého vývoje, a je proto velmi žádoucí, aby při zpracování tohoto tématu byla využita i srovnávací metoda. Rozhodl jsem se proto pojednat také o ideových kořenech poválečného znárodnění, zejména o tzv. socializaci, analyzovat situaci ve vybraných státech, které ke znárodnění po druhé světové válce přistoupily a srovnat jejich pojetí znárodnění s československým. Stejně tak znárodnění velmi úzce souvisí i s dalšími zásahy do soukromého vlastnictví, jako byla zejména prvorepubliková a poválečná pozemková reforma a konfiskace uskutečněné na základě dekretů prezidenta republiky. Vzhledem k tomu, že československé znárodnění bylo provedeno zestátněním, pokusil jsem se znovu ve srovnávací perspektivě hledat kořeny vzniku státního sektoru a státního vlastnictví nejen ve středoevropském prostoru. Tuto knihu, kterou předkládám zájemcům nejen z řad právníků, ale i odborníkům z dalších oborů a také laikům, studentům a vůbec nejširší veřejnosti, pojímám jako pokus analyzovat nejen základní právní úpravu či její přípravu, ale zejména její skutečné uplatnění v praxi. Je totiž jasné, že se zdaleka nejedná jen o právnické téma, ale že je třeba přihlédnout také k politickým (ideologickým) a ekonomickým aspektům. Ty se projevují zejména při přípravě právních norem, v jejich obsahu a v jejich aplikaci, a to včetně nutného zhodnocení působení práva ve společnosti. To vše jsem se pokusil učinit s vědomím nutnosti zasadit právní stránku do konkrétních historických souvislostí, neboť právě pojem znárodnění, jak ještě ukáži, se významně historicky proměňoval. Pokusil jsem se také pojednat téma pokud možno objektivně, bez a priori projevovaného ideologického zabarvení, které podle mého názoru v dosavadních diskuzích o znárodnění jejich účastníkům v lepším případě zužovaly úhel pohledu, v horším pak vedly k pokřivenému obrazu či vědomé manipulaci. Avšak zvolené téma rozhodně není hodnotově neutrální. Vlastnické právo a jeho ochrana patří k základním atributům demokratického právního státu budovaného u nás po roce 1989 a ochrana soukromoprávních vztahů v oblasti věcných práv je spojena i se šířeji pojatou svobodou jednotlivce a s jejím zajištěním proti zásahům státní (veřejné) moci. Společnosti, které prošly delším obdobím totalitního režimu, jsou pak logicky na tento aspekt velmi citlivé. To se týká i stanovení ústavních a zákonných podmínek pro možnost, jak soukromé vlastnictví ve veřejném zájmu či ve prospěch společnosti (státu, obcí apod.) omezit ,zejména pak institutem vyvlastnění. Základními atributy tu znovu jsou veřejný zájem, vyvlastnění na základě zákona (zejména stavební zákon a další předpisy správního práva) a za náhradu. Dosud platný občanský zákoník k tomu dodává, že k vyvlastnění je možné přistoupit jen, pokud nelze účelu dosáhnout jinak. K tomu je nutno přiřadit i úvahy o nutnosti nepreferovat jeden druh vlastnictví před druhým (typicky státní před soukromým), o odpovědnosti vlastníka, o sociálním rozměru vlastnictví (vyjádřené v maximě „vlastnictví zavazuje“) či o možnosti prohlásit, že určité kategorie věcí mohou být i nadále jen ve vlastnictví státu. V československém (českém) právním prostředí to ostatně velmi dobře dokumentuje diskuze o podobě Listiny základních práv a svobod a její přijaté a v České republice stále platné znění, zejména pak článek 11, podle kterého „zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.“ Politickou a ekonomickou otázkou, na níž již nepanoval a nepanuje všeobecný konsenzus, se však stal jak rozsah a způsob provedení privatizace státního majetku po roce 1989, respektive otázka, co si má stát (popřípadě obce) ve vlastnictví ponechat a co a jakou formou privatizovat. Podobné spory vyvolala i otázka „restituční“. O tom bych rád pojednal v závěru této knihy. Existuje tu proto ještě další možné využití této monografie. Právněhistorický přístup k analýze znárodnění tu může sloužit nejen k poznání hrozeb, kterým byl tradiční liberálně-demokratický koncept soukromého vlastnictví a jeho ochrany ve 20. století vystaven, ale i k poskytnutí relevantních informací o právním vývoji, který mohly a měly privatizační a restituční normy po roce 1989 brát v úvahu a s nimiž se (nejen) české soudy mohou setkávat i ve stále probíhajících kauzách. A to jsem při původním koncipování této práce ani nemohl tušit, že se otázka znárodňování (zestátňování) dostane znovu do centra pozornosti v souvislosti s řešením současné finanční a ekonomické krize i v takových státech jako jsou Spojené státy americké, Velká Británie či Spolková republika Německo, nemluvě o znárodňovacích programech latinskoamerických států v čele s venezuelským „marxistou“ Hugo Chávesem. Rád bych pojednal o problematice znárodnění v co možná nejširších souvislostech, tj. jak jsem již uvedl, zejména spolu s konfiskacemi a pozemkovými reformami, jakož i dalšími způsoby omezení vlastnického práva. V této knize se budou čtenáři setkávat s řadou zásadních pojmů, jakými jsou zejména národní správa, znárodnění, zestátnění, vyvlastnění (expropriace), konfiskace či pozemkové reformy. Na tyto pojmy pak logicky navazuje pojednání o tzv. restitucích, a to jak po roce 1945, tak i v období po roce 1989, kde navíc přistupuje i základní pojem privatizace státního majetku. Bylo proto žádoucí si některé základní otázky a v práci používané pojmy předem vyjasnit terminologicky hned v první kapitole.

Obsah

• I. ZNÁRODNĚNÍ, VYVLASTNĚNÍ A KONFISKACE

• II. DO ROKU 1918: HISTORICKÉ KOŘENY
• Nedotknutelnost soukromého vlastnictví, nebo socializace ve jménu nového společenského řádu?

• III. 1918–1938: PRVNÍ REPUBLIKA
• Socializační snahy a zásahy do majetkových práv za první republiky
• Československá pozemková reforma
• Socializace a zestátnění československého průmyslu
• Příklady zestátnění průmyslových podniků
• Státní zásahy do ekonomiky a dopady hospodářské krize
• Socializace a zestátnění mezi válkami ve vybraných evropských státech
• Německo a Rakousko
• Velká Británie
• Francie
• Itálie a Španělsko
• Třicátá léta v meziválečné Evropě

• IV. 1938–1945: DOBA NESVOBODY
• Arizace židovského majetku
• Plány na znárodnění v domácím odboji
• Představy zahraničního odboje o znárodnění

• V. 1945–1948: PO VÁLCE A PŘED ÚNOREM
• Košický vládní program
• Restituce majetku po druhé stětové válce
• Dekret o národní správě
• Konfiskace nepřátelského majetku
• Příprava a projednávání znárodňovacích dekretů prezidenta republiky
• Dohoda socialistických stran
• Znárodnění československého filmu
• Jednání o znárodnění dalších odvětví ekonomiky
• Spory o rozsah znárodnění
• Znárodnění zahraničního kapitálu
• Návrhy na znárodnění bank a pojišťoven
• Příprava na novou ekonomiku
• Provádění znárodnění v oblasti průmyslu
• Národní podniky
• Oslavy znárodnění
• Problémy znárodnění v diskuzi Prozatímního Národního shromáždění
• Trestní ochrana národních podniků
• Provádění znárodňovacích dekretů
• Žádosti o zařazení do znárodňovací akce
• Konkrétní případy znárodnění
• Organizace a statut znárodněných podniků
• Výsledky znárodňovacího procesu
• Hospodářské plánování po znárodnění průmyslu
• Revize pozemkové reformy
• Přidělování konfiskátů
• Spory o další směřování ekonomiky
• Mezinárodní souvislosti – reparace a náhrady
• Kompenzace za znárodnění zahraničního kapitálu

• VI. 1948–1989: S ŽELEZNOU OPONOU
• Přípravy „druhé etapy“ znárodňování
• Osudy soukromého sektoru
• Právní vztahy k půdě a zemědělství
• Poválečné znárodňování v dalších státech Evropy
• Velká Británie
• Francie
• Itálie
• Srovnání československého znárodnění se zahraničím
• Znárodnění ve střední Evropě a vznikajícím sovětském bloku
• Jugoslávie a Polsko
• Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko
• Sovětská okupační zóna v Německu
• Albánie
• Rakousko
• Jednání Československa o náhradách za konfiskovaný a znárodněný majetek
• Švédsko
• Velká Británie
• Jednání o uloupeném československém zlatu
• Itálie
• Rakousko

• VII. PO ROCE 1989: RESTITUCE A PRIVATIZACE
• Restituce znárodněného majetku po roce 1989

O autorovi - Jan Kuklík

(nar. 1967), je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy, v letech 1991–1992 byl visiting graduate student v St. Edmund Hall, Oxford. V současnosti je ředitelem Ústavu právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy kde vyučuje Dějiny českého a československého práva a Vývoj československého práva v letech 1948–1989. Ve své badatelské činnosti se zaměřuje na problematiku novodobých právních dějin, zvláště pak na období druhé světové války a poválečné období. Je autorem či spoluautorem množství odborných publikací o československé exilové vládě a poválečném období, např. Mýty a realita tzv. Benešových dekretů. Dekrety prezidenta republiky 1940–1945, Proti Benešovi ! Česká a slovenská protibenešovská opozice v Londýně 1939–194, Do poslední pence. Československo-britská jednání o majetkových a finančních otázkách v letech 1938–1982, Válečné deníky Jana Opočenského.